KLUB PŘÁTEL KLATOVSKA : FARNÍ DIVADELNÍ SPOLEK V PLÁNICI - MINULOST A SOUČASNOST

Ochotnické divadlo mělo vždy v Plánici velkou tradici. Pak ale přišla v roce 1971 derniéra hry Babička a ochotnický spolek na dlouhých 30 let umlkl.

V červnu roku 2002, ale vzniklo z iniciativy mons. Josefa Žáka, tehdejšího plánického faráře, nové sdružení ochotníků s názvem Farní divadelní spolek v Plánici. Ten navázal na své předchůdce symbolicky, hrou Babička. Hra měla úspěch a divadlo pokračovalo ve své činnosti. Za následujících 7 let svého působení pláničtí ochotníci nacvičili více i méně známé hry od českých i zahraničních autorů např. veselohru od V. K. Klicpery Každý něco pro vlast, pohádku od Boženy Němcové Neohrožený Mikeš nebo veselohru Poprask na laguně od italského spisovatele Carla Goldoniho.
V roce 2009 se plánické divadlo vrátilo do Národního obrození s hrou J. K.Tyla Tvrdohlavá žena. Letos spolek secvičil veselou pohádku podle předlohy J. Sypala Čertovy zlaťáky.

Za léta své působnosti Farní divadelní spolek vystřídal na režisérském postě nemálo lidí. První režisér Olga Nejdlová kontrolovala průběh nacvičování již zmíněné Babičky, hned po tomto roce převzal režírování Milan Novák. V čele spolku působil stejně jako jeho předchůdkyně pouhý rok. Až Petr Masný toto roční střídání překonal, pod jeho vedením byl spolek celé 4 roky. Svojí působnost v ochotnickém divadle neukončil a dále svojí pomocí napomáhá k správnému chodu spolku, i když v režisérské funkci ho vystřídala Marie Hnojská.

I když se vždy představení odehrají během několika týdnů, práce na přípravě hry zabere celý rok. Začátkem roku se vybere vhodný divadelní kus, v případě potřeby se upraví scénář, začnou se kreslit návrhy scén a kostýmů. V létě se pak vyrábí a malují kulisy. Od září herci začnou pravidelně každou neděli hru zkoušet. Premiéry nových her pak směřují k pouti sv. Blažeje, což je na přelomu ledna a února, protože plánický kostel je zasvěcen právě svatému Blažeji.

Domovskou scénou pro soubor je Spolkový dům v Plánici. Pravidelně herci hráli v Bolešinech, Újezdě u Plánice, Kbele, ale i v dalších obcích. Potlesk či úsměv na rtech diváků je pak ochotníkům, ale i dalším dobrovolníkům, bez nichž by divadlo nemohlo fungovat, jakýmsi zadostiučiněním, že jejich snaha nebyla marná. Bezprostředně po představení často také zavládne mezi diváky i herci jakýsi pocit sounáležitosti a přátelství, který je příslibem toho, že příští rok diváci přijdou rádi znovu a herci udělají vše proto, aby se dětem i dospělým představení co nejvíce líbilo.