KLUB PŘÁTEL KLATOVSKA : LITERÁRNÍ TOULKY KLATOVSKEM 3

Básník Mayer měl podobný osud jako Karel Hynek Mácha

Svoji nejslavnější báseň napsal rodák z Nové Hospody u Plánice Rudolf Mayer krátce před svou smrtí. Její temný stín ho provázel stejně jako chudoba celý život. To potvrzuje i jeho deník, kam si zapsal toto: „Otec umřel v třináctém roce mého života, půl léta potom rozstonal jsem se velmi, takže o mém uzdravení pochybováno. I matka umřela o tři léta později.“

Rudolf Mayer se narodil 13. října 1837 a stejně jako básník Emil Frída (Jaroslav Vrchlický), kterému příští díl našich toulek, studoval na klatovském gymnáziu. Zde také našel dobrého přítele ve skladatelovi  Ludevítovi Procházkovi. Při studiích se také poprvé zamiloval. Jeho vztah k Emilii Wollnerové, která pocházela z bohatší měšťanské rodiny, však neměl dlouhého trvání. Její rodiče ji totiž provdali za husarského rytmistra Dembínského.

Po maturitě v roce 1855 chtěl Rudolf Mayer studovat filosofii, ale na nátlak svého vlivného strýce odešel na práva do Vídně. V hlavním městě habsburského mocnářství se však dlouho nezdržel, neboť v jeho srdci zvítězila vlastenecká hrdost a touha po rodné krajině. Proto v roce 1857 po prázdninové cestě po Šumavě odjel do Strakonic a později do Prahy, kde se seznámil s Janem Nerudou. Rozvoj jeho duchovního života však bohužel na druhé straně vyvažovala těžká bída, která jen přiživovala jeho nemoc – tuberkulózu. Studium se mu sice podařilo završit doktorátem, ale vyčerpalo ho natolik, že se podlomeného zdraví už nikdy nezbavil.

Rudolf Mayer se velmi zajímal o národní uvědomění v Klatovech. Byl ve stálém spojení s klatovskými vlasteneckými a pokrokovými měšťany. Ve svém rodišti – Nové Hospodě nabádal občany, aby nevolili německé zástupce velkostatků.

Na jeho básnické tvorbě se velkou měrou podílela Šumava, která ho okouzlila svou přírodní krásou a svým tichem. Tato krajina byla pro něj symbolem rodné země. Motivy ze Šumavy ve svých básních kombinoval se svou bolestí, vzdorem vůči útlaku i s láskou a nenávistí.

V roce 1861 napsal proslov pro oslavu Karla Havlíčka Borovského v Klatovech a o rok později veršovaný proslov pro velký tábor lidu na Rabí. Tyto texty jsou prostoupeny vlastenectvím, bojovným odhodláním, a tak jsou spíše historickým dokumentem než básněmi.

Asi nejslavnější Mayerovou prací je báseň V poledne, která byla otištěna v almanachu Máj v roce 1862. O tři roky později zemřel u své sestry Matyldy Holé v Loučimi přemožen zákeřnou chorobou. Jeho poslední pohled směřoval k oknu, které mu umožnilo poslední pohled na zalesněné vrcholky hor milované Šumavy. Smrt ho zastihla, když mu bylo pouhých 28 let. Stihl ho tak podobný osud dalších našich předních básníků – Karla Hynka Máchy či Jiřího Wolkera.

Pohřeb se konal v Loučimi, kam se sjela celá řada českých vlastenců. Nad jeho rakví promluvil A. V. Šmilovský. Nekrolog otištěný v Národních listech napsal Jan Neruda a píše v něm například toto: „Mayer byl z nejnadanějších spisovatelů českých, které jsem poznal.“ Klatovský literární historik František Buriánek o něm o mnoho let později poznamenal: „ Mayer opravdu není velký svou předčasnou smrtí, svou bolestí, ale svým zápasem s ní, svým zápasem o to, aby život člověka na této zemi byl lidský!.“

MARTIN KŘIŽ

Portrét básníka Rudolfa Mayera.